Měsíc s měsícem se sešel, základní část aktuálního ročníku extraligy se pomalu přehoupla do své závěrečné čtvrtiny a tím pádem i nadešel čas, představit se v letošní sezoně podruhé na půdě největší hokejové arény v Česku, která je mimochodem také jedinou extraligovou venkovní arénou, na jejímž ledě jsme se v průběhu času utkali již se třemi různými soupeři. Stejně jako v případě listopadového utkání vyšlo aktuální střetnutí na velmi příznivý termín, a to totiž na nedělní čtvrtou hodinu odpolední. Největší skupina fanoušků na zápas již tradičně mířila vlakem z Brna, řada dalších pak volí individuální dopravu. Osobně na stadion dorážím s přibližně hodinovým předstihem, tedy v době, kdy se u hlavního vstupu prozatím potulují pouze menší skupiny sparťanů a nejrůznějších polosparťanů. Při vstupu do arény tentokrát probíhá vše bez problémů, organizátoři tedy dnešní zápas pravděpodobně zapomněli vyhodnotit jakožto „rizikový“ a neuspořádali tak pro své ovečky ve žlutých vestách žádné mimořádné hodinové školení tak, jak se tomu dle mých informací stalo před minulým zápasem.
Sektor hostí je již přibližně hodinu před úvodním buly na rozdíl od zbytku stadionu celkem slušně zaplněn a dolní zábradlí již zdobí dvě velké zástavy „Modrobílí“ a „Modrobílá šlechta“, které doplňuje vlajka Gioventu Fanatics, Divize Dětkovice, Divize Praha a posléze i žlutočervená moravská zástava; k vidění je mimoto taktéž menší vlajka družebních přátel ze Slovanu Bratislava; kromě nich zápas v našem sektoru sleduje rovněž i několik přátel z Plzně. Příznivci modrobílých barev nakonec postupně plně obsazují čtyři sektory za brankou a relativně velké množství fanoušků Komety je k vidění i v sektorech vedlejších; náš celkový počet tak odhaduji přinejmenším na tisíc fanoušků. To sice v kontextu našich výjezdů do libeňské arény není číslo rekordní, ale i tak se jedná o velmi slušný počet. Mezitím se již plní i ostatní tribuny, přičemž ukazatel počet diváků dnešního utkání se nakonec zastavil na čísle 14 518. Číslo samo o sobě je to jistě hezké, ačkoliv je o něco málo nižší než při většině minulých vzájemných zápasů. To, že podstatnou část z těchto čtrnácti a půl tisíce diváků tvoří notoričtí konzumenti popcornu, pro které hokejové utkání často slouží pouze jakožto jakási kulisa pro pořizování vlastních selfie, je věc jiná…
První třetina utkání se stejně jako v listopadu nese v duchu ubojovaného hokeje, přičemž náš support je zpočátku zápasu celkem kvalitní; naše klasické chorály a pokřiky pochopitelně prokládáme i neodmyslitelnými „pozdravy“ na účet našeho soupeře. O první komerční přestávce nás pak čeká zvláštní podívaná, domácí kotel totiž nelenil a pro dnešní zápas si připravil choreo v podobě kartoniády. Je evidentní, že jeho autoři byli nadmíru spokojeni se svými výkony v minulosti, a to dokonce až tak spokojení, že se je prostě rozhodli zopakovat a asi po páté nám tak dopřát pohled na kartoniádu v barvách vlajky nejmenované balkánské země. Aby té originality nebylo málo, tak se druhý den po zápase dozvídám, že domácí kromě toho z vrchního patra O2 arény nad náš kotel vyvěsili transparent s nápisem „Fans Vídeň sever“ (inspirace naším počinem proti Slavii z roku 2009, kdy skupina modrobílých vyvěsila nad domácí sektor transparent „Vlajkonoši - Hosté“) . Nejsem si jistý, jestli mám něco podobného vnímat jakožto vysvětlení skutečnosti, že na vzájemné zápasy do Brna vždy dostaví pouze trapně vypadající hrstka hostujících fanoušků, zatímco zbytek fanoušků Sparty omylem zadal do navigace destinaci „Wien Nordbahnhof“ a místo sledování hokeje tak vždy bezradně bloudí po ulicích rakouské metropole…
Avšak zpátky k zápasu, první třetinu nakonec zakončujeme prvním gólem v síti Sparty a náš kotel tak zaplavuje nefalšované nadšení. Jeden ze speakerů si rovněž krátce po tomto gólu všímá skutečnosti, že se v našem sektoru nachází jakési individuum v tričku Zlína; tomuto jedinci je tak ihned „taktně“ naznačeno, že jeho další přítomnost v našem sektoru není žádoucí. Na počátku druhé třetiny se několik fanoušků Komety odebírá do klubového patra nad naším sektorem, kde na chvíli vyvěšují zástavu „Fanklub Bukovinka“, kterou částečně zakrývají sparťanský klubový nápis. Naši hokejisté však mezím soupeři darují tři laciné góly, což se dosti negativně projevuje i na našem výkonu na tribunách, který je tak po celý zbytek druhé třetiny relativně slabý. Postupně se lepší až v poslední dvacetiminutovce, kdy nejdříve snižujeme na 2:3, načež necelých šest minut před koncem díky fenomenální akci našeho sedmnáctiletého obránce Standy Svozila vyrovnáváme. Atmosféra v našem kotli je tak najednou opětovně perfektní, další gól však bohužel již nepřichází a zápas posléze míří do prodloužení, ve kterém se nakonec radují domácí. Namísto vítězné děkovačky tak po jeho skončení pouze zpíváme naši Ódu a děkujeme našim hráčům. Zápas jako takový hodnotím z fanouškovského hlediska celkem pozitivně, pro příště bychom však mohli být schopní více povznést se nad momentálně nepříznivý průběh zápasu a povzbuzovat naše hráče naplno za jakéhokoliv stavu. Kladně rovněž tentokrát hodnotím i relativní absenci fízlů (přinejmenším těch uniformovaných) na stadionu. Příštích několik týdnů pak ukáže, zda-li jsme se v O2 aréně pro letošní sezonu představili naposledy, či nikoliv….
J.S., Divize Praha
