Po celkem vydařeném výjezdu do Litvínova nás přesně o týden později čeká zápas v takzvaném „městě automobilů“, tedy na místě, ve kterém se Kometě nikdy příliš nedařilo. Přestože se během týdne zdá, že většina členů naší divize má na tento páteční večer jiné plány, plníme nakonec alespoň jedno auto a s dostatečným časovým předstihem vyrážíme směrem na severovýchod. Časová rezerva nám přijde vhod ve chvíli, kdy omylem najíždíme na dálnici D8 a musíme se tak vracet zpět. Zbytek cesty do Mladé Boleslavi již probíhá bez problémů (možná protože nyní již nemáme kam špatně odbočit) a o chvíli později se již přesvědčujeme, že Mladá Boleslav je vskutku městem automobilů, avšak ne již městem volných parkovacích míst. Na stadion i tak dorážíme s celkem pohodlným předstihem (kromě řidiče, který stále hledá volné parkovací místo) a kupujeme lístky, které od naší poslední návštěvy zde citelně podražily ze 170 na 220 korun. V Mladé Boleslavi se tedy evidentně rozhodli nastolit stav, kdy se na nejhorším stadionu v lize platí jedno z nejvyšších vstupných. V sektoru se nakonec schází necelá stovka fanoušků Komety, a to včetně několika dalších členů naší divize, kteří se nakonec na zápas přece jen rozhodli vyrazit, opticky je náš sektor tedy zaplněn velmi slušně, několik fanoušků v modrobílých barvám se kromě toho nachází i na sousední tribuně za brankou.
My mezitím na spodní zábradlí věšíme vedle moravské vlajky naši divizní zástavu, kterou o řadu výš doplňuje vlajka Gioventu fanatics. Zbytek nejmenšího extraligového stadionu je zaplněn klasickým boleslavským způsobem, kdy prázdné sedačky na tribuně doplňují místní postávající za plexisklem. Plně zaplněn není ani kotel domácích, ve kterém se však objevuje nová velká zástava s nápisem „Boleslavská smečka“. Naše fandění je od počátku spíše podprůměrné, speaker se sice opakovaně pokouší zapojit i horní částí sektoru, kontinuálně však klasicky fandí pouze jeho spodní část. Náš tým do zápasu vstupuje celkem aktivně, avšak poté co dvakrát po sobě jdeme do čtyř se obraz hry srovnává a zbytek zápasu je spíše ubojovaný, tedy přesně takový, jako prakticky každý náš zápas proti tomuto soupeři. Dvakrát se sice dostáváme do vedení, avšak domácí pokaždé prakticky hned srovnávají. Fandění domácího kotle si drží svůj standard po celý zápas, avšak zbytek stadionu se tentokrát prakticky nezapojuje. Žádné optické prezentace se tento večer nekonají.
Během zápasu se pod náš sektor přesouvá „dáma“ z místní security, která je názorným příkladem toho, co se stane, vložíte-li mozek jedenáctiletého dítěte do těla padesátileté ženy. Její neustálé pitvoření je přerušeno až několika „lichotkami“ ze strany našeho speakra, po kterých se tato dáma uráží a začíná náš sektor častovat neslušnými gesty. O chvíli později se k ní přesouvá i jeden z našich fanoušků a snaží se s dotyčnou navázat bližší kontakt. Celá scéna mi připomíná situaci, kdy si samečci pavích oček v našem akváriu snaží zajistit si přízeň opačného pohlaví, avšak s tím rozdílem, že oni jsou alespoň čas od času úspěšní. Neúspěšný fanoušek je místo toho o chvíli později odeslán zpět do našeho sektoru. Zápas mezitím dospěje do prodloužení, ve kterém jsou bohužel úspěšnější domácí. Nám tak nezbývá než odsunout první venkovní vítěznou děkovačku na neurčito, hráčům pouze zatleskáme, sbalíme vlajky a opouštíme stadion. Náš vstup do sezony určitě není z bodového hlediska ideální, jak však ví každý, komu se po skončené sezoně kompletně neresetuje paměť, podobných hluchých míst se v každé sezoně vždy několik objeví a kvůli dvěma prohrám opravdu není důvod k panice, která po každém nevydařeném utkání plní sociální sítě.
J.S., Divize Praha
Už v pátek nás čeká další venkovní zápas. Jedeme do VÍTKOVIC!!! Nakonec jsme se rozhodli vypravit autobus, protože rozhodně můžeme předvést na tribunách daleko lepší výkon, než v předešlých dvou venkovních utkáních!
HLASTE SE ZDE: http://bit.do/vyjezd-vitkovice
