Poznámka: report byl psán před zrušením uzavření sektorů u nás a v Plzni...
Dva dny po „mexickém“ zápase v Chomutově nás v hlavním městě čekal druhý letošní zápas na ledě našeho úhlavního rivala. Na toto utkání nebyl protentokrát pořádán žádný organizovaný výjezd, tudíž množství brněnských fanoušků, kteří v úterní podvečer dorazí do Prahy, bylo předem obtížné odhadovat. Jelikož na rozdíl od předvánočního zápasu šly lístky do našeho kotle do volného prodeje, nemusím tentokrát před halou na nikoho čekat a můžu zamířit rovnou do největší české arény.
Do sektoru tak přicházím přibližně 45 minut před úvodním buly. Hlediště v tuto chvíli ještě zeje takřka úplnou prázdnotou, v našem kotli, stejně jako na celém stadionu, zatím vysedává pouze hrstka lidí. Mířím tedy do spodní části pro nás vyhrazené sekce hlediště, kde na střed věším naši divizní vlajku. Mezitím na rozbruslení vjíždí hráči obou mužstev (na tomto místě musím přiznat, že potají doufám, že si hráči našeho dnešního soupeře, rozcvičující se u branky nacházející se pod naším kotlem, všimnou, co že za vlajku to tam visí). Do začátku zápasu zbývá něco přes půl hodiny, rozbruslení je v plném proudu, vlajka visí, kotel se zatím pomalu, avšak jistě plní, zkrátka nic nenasvědčuje tomu, že by se dnes mělo dít něco mimořádného. Zdání klame. Jelikož si zbývající čas krátím převážně sledováním sparťanského sněhuláka v chomutovské masce, případně online přenosů z ostatních stadionů, nevěnuji přílišnou pozornost tomu, co se děje u vstupu do našeho sektoru. Jelikož předpokládám, že většina lidí, kteří budou číst tento report již pravděpodobně ví, k čemu při úterním zápase došlo, tak jenom ve stručnosti: u vchodu do brněnského sektoru zaujala po mém příchodu místa neoznačená(!!!) security z Brna, která začala aktivním fanouškům našeho klubu vyhrožovat vyvedením ze stadionu a zákazem vstupu na domácí zápasy v případě, že se budou v průběhu zápasu podílet na „závadném“ fandění. Svazová snaha o „kultivaci“ prostředí na hokejových stadionech tak nabrala bez nadsázky neskutečně bizardní podoby. Kdo konkrétně za touto do nebe volající absurditou stojí není v tuto chvíli jasné, jelikož sám majitel odmítá že by k tomu došlo na jeho pokyn a zároveň přislíbil, že se podobná situace již opakovat nebude, tudíž tuto stránku věci zde nebudu hodnotit. Konec konců, názor si každý může udělat sám.
Náš sektor se nakonec plní relativně slušně, někteří fanoušci v modrobílých barvách sedí i v sektorech okolních, celkem nás tedy na stadionu může být nějakých 500. Oproti předvánočnímu zápasu je to pochopitelně méně, na druhou stranu – vzhledem k tomu že se hraje ve všední den a vzhledem k tomu že nebyl organizován žádný výjezd, je i toto číslo hodně dobré. Zbytek stadionu je rovněž zaplněn velice slušně, konečný počet diváků se nakonec vyšplhal na 11 054. Atmosféra je však bohužel negativně ovlivněna přítomností výše zmíněných absolventů zvláštních škol v horní části našeho sektoru. Jejich přítomnosti navzdory rozjíždíme náš klasický support, ve kterém se výhružkám navzdory objevuje i chorál, ve kterém Spartě sdělujeme, že zajebaná je. Zásluhou Martina Nečase se navíc po několika minutách dostáváme do vedení 1:0, během první třetiny si tak náš support vesměs drží dobrou úroveň.
Domácí kotel nás pro dnešek prostřednictvím své choreografie žádným rádoby hlubokým sdělením neobohatil, jeho jediná optická prezentace tak spočívala v kartoniádě s motivem „#2“, zamýšleným jako poctu Františku Ptáčkovi, který do utkání s cílem zaokrouhlit počet svých extraligových startů symbolicky naskočil.
Události však nabírají spád během první zápasové přestávky. Část intelektuálů z (brněnské) security, rozlícených nebetyčnou drzostí, se kterou jsme si dovolili nefandit zcela podle jejich představ, se přesouvá do dolní části sektoru, kde hodlá dohlížet na kultivovanost našeho supportu. Toto je však už moc našeho speakra, který na počátku třetiny zbytku kotle objasňuje situaci, načež spolu s několika ostatními aktivními lidmi opouští nejen sektor, ale i celý stadion. Osobně na stadionu sice zůstávám, ačkoliv i já během zápasu přemýšlím, zda rovněž O2 arénu neopustit, sundáváme však alespoň naši divizní vlajku.
Zbytek zápasu se nese – nepřekvapivě – v duchu našeho nevalného supportu, který je alespoň podporován bubnem, který na místě zůstal. Snad poprvé od sparťanského stěhování do O2 arény tak v našem sektoru zřetelně slyším kotel domácích. Na ledě se přitom z naší strany jedná o povedené představení, jelikož navzdory sparťanskému obratu šest vteřin před koncem třetí třetiny srovnáváme, načež ihned na začátku prodloužení Spartu svým druhým gólem sestřeluje Martin Nečas. Sparta je tak posedmé z posledních osmi zápasů poražena, opět se o něco blíže posunuje tam tak patří, tedy do play out, a my po více než třech letech dáváme v O2 aréně plnohodnotnou vítěznou děkovačku.
Pocity z celého utkání jsou však smíšené. Jednání brněnské security je jednoduše neakceptovatelné, ve svém důsledku se však jedná pouze o vyústění nesmyslné a zbytečné svazové snahy o vykleštění hokejové atmosféry na českých stadionech. V tuto chvíli je tedy jen a pouze na nás, abychom si svůj svět uhájili.
J.S. Divize Praha
