Venkovní zápasy hrané úterý představují pomyslnou odvrácenou stranu každé extraligové sezony, zvláště vezme-li v úvahu, že začátek takového zápasu může být stanoven již na 17:30 a může se odehrávat ve městě vzdáleném 300 kilometrů. Z pohledu naší divize je situace díky menší vzdálenosti, činící přibližně 100 kilometrů, pochopitelně značně příznivější. A proto i na v takto nevhodný termín hraný zápas pořádáme výjezd, ačkoliv tam, kdy bychom normálně naplnili auta dvě či tři, plníme pouze jedno, které tak před čtvrtou hodinou odpolední vyráží směrem na Plzeň. Do karet nám však příliš nehraje ani dopravní situace, kdy jsme díky několika kilometrové koloně na dálnici D5 nuceni cestovat přes Beroun (služebně starší ročníky mají toto středočeské město z dob prvoligových jistě velice dobře v paměti). Do západočeské metropole tak dorážíme až těsně před začátkem utkání, a ve chvíli kdy je uvnitř plzeňské Home Monitoring arény vhozeno úvodní buly teprve kupujeme lístky, na stadion tak přicházíme přibližně až ve třetí minutě zápasu. V jednom z nejhoršího sektoru hostí v republice se tou dobou nachází přibližně 50 fanoušků Komety, velkou většinu z nich však tvoří neznámé tváře. Pod sektor věšíme divizní vlajku a vytahujeme náš malý buben, který se sice nemůže měřit s bubny běžně používanými, avšak pro potřeby dnešního zápasu postačí.
První třetina nabízí dosti divoký hokej, který přináší pět branek a na jejím konci vedeme poměrem 3:2, avšak náš support je i přes vedení spíše slabší. V rozeřvávání se v průběhu zápasu střídá několik lidí, zkoušíme i složitější zpívané chorály, do kterých se však většinou zapojuje pouze několik lidí v dolní části sektoru, větší úspěch mají spíše jednoduché a úderné pokřiky. Celková návštěva dnešního utkání činí 5015 diváků, na plzeňský standard se tak jedná spíše o podprůměrné číslo, avšak stadion je z optického hlediska zaplněn celkem slušně. Slušně zaplněn je i domácí kotel, který však tentokrát spíše mírně zaostává za svým normálním výkonem. Místní publikum však potvrzuje pověst jednoho z nejubrečenějších táborů v celé republice a prakticky každý kontakt mezi domácím a hostujícím hráčem je doprovázen hlasitým pískotem.
Během přestávek se věnujeme grafické úpravě našeho sektoru, který čistíme od hradeckých, sparťanských a jihlavských nálepek. Ze strany security ani místní MP tentokrát k žádným problémům nedochází, nepočítáme-li to, že ne příliš vhodně postavení příslušníci částečně blokují několika níže postaveným lidem výhled. V průběhu třetí třetiny se i mírně zlepšuje naše fandění, ve kterém se objevuje větší počet zpívaných chorálů a v předposlední minutě dokonce spouštíme chorál „Povstaň, jsi-li komeťák“. 20 vteřin před koncem zápasu svým druhým gólem v zápase pojišťuje naši výhru Lukáš Kašpar, čímž na tribunách spouští takřka masový exodus. Ve chvíli, kdy zazní závěrečná siréna, je již takřka polovina místních diváků ze stadionu venku, zatímco ti zbylí si ještě vybíjejí frustraci z porážky na rozhodčích. My místo toho dáváme klasickou vítěznou děkovačku, následovanou zpěvem několika dalších chorálů, završených Ódou na Kometu, načež balíme vlajku i buben a míříme před stadion, kde se již nachází několik desítek příslušníků nejmenované bezpečnostní složky, kteří však po několika minutách pochopí, že dnes je žádná akce nečeká a postupně mizí pryč. Jelikož máme ve svých řadách sběratele podpisů, čekáme ještě několik minut na hráče mířící ke klubovému autobusu. Na místě se rovněž pohybuje i místní dívčí fanklub Lukáše Kašpara, netrpělivě vyhlížející svůj idol. Po získání všech potřebných podpisů a pořízení fotografií s několika hráči míříme, tentokrát již plně průjezdnou dálnicí, zpět do Prahy.
J.S. Divize Praha
