Je hnusné úterý 15. listopadu a jediným světlým bodem v jinak všedním dni je večerní špíl Komety s Pardubicemi. Poslední dvě výhry Pardubic zvěstují, že zápas se pro nás nemusí vyvíjet úplně jednoznačně. Kolem páté se začínají plnit tribuny, na kterých je nachystané celostadionové choreo. To vytahujeme při úvodním buly a nese se v duchu čtvrtečního státního svátku (17.11.) a událostí z roku 1989. V kotli uprostřed je roztažena malovaná plachta s přeškrtnutým srpem a kladivem, po stranách doplněná fóliemi v barvách národní trikolory. Pod sektorem visí nápis: „Můžeme mít vše, za co jsme ochotni bojovat“. Na sedačkách je opět barevná trikolora z fólií, doplněná o číslice dávající dohromady letopočet 1989. Novinkou je zakrytí vchodů a schodů na tribuně, aby byla docílena lepší celistvost kartoniády. Nakonec na tribuně F je vytvořena ze stejných fólií vlajka České republiky. Vytažení probíhá skoro bez chybyček, jen škoda někaterých, kteří nejsou schopni obětovat minutu hokeje a fólii zahazují po 10 sekundách...
K supportu toho bohužel tentokrát nemůžu napsat nic moc pozitivního. Ano, bylo úterý a ano, Pardubice třeba nejsou takový magnet, jako je Sparta. Ale takto bychom se mohli vymlouvat donekonečna... Support bídný, lidi otrávení, co mi přišlo jako vrchol byl pískot nejen po skončení, ale i v průběhu CELÉHO zápasu. Sakra lidi, jsme na druhém místě v tabulce jen o dva body za Třincem. Já osobně bych nepískala, ani kdyby Kometa projela už pátý zápas po sobě a držela se na předposledním fleku v tabulce. Ale pískat po dvou prohraných zápasech mi přijde jako vrchol demence :-). Nemá smysl se dále rozepisovat, support byl fiasko a hra taktéž. Já jen děkuju té hrstce bláznů ze srdce kotle, kteří se bavili, tančili a zpívali i navzdory tomu, jak se zápas vyvíjel a jak všichni ostatní (ne)fandili.
- Kaprochy, korekce Mitas -
