Den 98. narozenin našeho novodobého státu, 28. říjen, nám nadělil ideální možnost uspořádat jeden z nejlepších výjezdů letošní sezony, a to na půdu našeho rivala již z dob prvoligových, Mladé Boleslavi.
Na tento zápas vypravujeme z Brna plné dva autobusy a dalších několik desítek lístků si rozebírají divize. Ve výsledku je tedy sektor hostí s kapacitou 130 míst zaplněn do posledního místa, přičemž několik desítek fanatiků sleduje zápas přímo zpoza mantinelu pod naším sektorem. Další fanoušci zaujímají přilehlá místa na sezení, celkový počet brňáků na stadionu se tedy pohybuje někde mezi dvěma a třemi stovkami, možná i o něco více Naše divize vypravuje jedno plné auto o pěti lidech, další fanoušci z Prahy však na zápas míří po vlastní ose.
Od počátku zápasu se snažíme o co nejlepší support a z velké části nám náš úmysl vychází, jediným nedostatkem je pravděpodobně menší zapojení lidí v horní části sektoru. V úvodu utkání se prezentujeme modrými a bílými vlajkami, stejně jako menší „argentinou“. Přítomnost několika nefandících fanoušků je více než kompenzována skupinou fanatiků, kteří fandí přímo za mantinelem, kde se především ve druhé a třetí třetině rozjíždí nefalšovaná party, kdy tento prostor připomíná menší taneční parket. Několikrát je k vidění rovněž moshpit, který by nejspíš dokonale zapadl i na dech-metalovém festivalu. V našem fandění se kromě zpívaných chorálů objevují i přeřvávačky s výše zmíněnou skupinou fanatiků, a samozřejmě neopomeneme několikrát náležitě pozdravit „domácí“. Ti v průběhu celého zápasu nebyli prakticky vůbec slyšet a ani si nepřipravili žádnou prezentaci. Velkou čest jim nedělá ani místní „fanatik“ jménem Tomáš, posedávající poblíž našeho sektoru. Celkově stadion není ani zdaleka zaplněný, ale nachází se zde spousta volných míst nejen v sektoru za brankou, ale i na hlavní tribuně. Vzhledem k tomu že se hrálo ve sváteční den a na nejmenším stadionu v extralize, přijde mi tento stav naprosto nepochopitelný.
Naše fandění dostane pořádný impuls ke konci druhé třetiny, kdy se naši borci dvěma slepenými góly dostávají do vedení 2:0, ale neochabujeme ani po boleslavském vyrovnání na 2:2. Tento stav koneckonců nevydrží moc dlouho, jelikož již za několik minut nám vedení vrací svým druhým gólem za Kometu Tomáš Vincour. Jelikož bychom byli velmi neradi, kdyby naše vedení způsobilo některým boleslavským divákům střevní komplikace, ochotně jim na tribunu házíme toaletní papír. Náš fanatismus graduje v poslední minutě, kdy po gólu na 4:2 odpalujeme přímo za mantinelem větší počet stroboskopů, několik jich rovněž zahoří v samotném sektoru. Z mého pohledu se jedná o naprosto přirozené zakončení povedeného zápasu, jelikož pyrotechnika k supportu prostě patří. Situaci však komplikuje dementní security, kterou nenapadne nic lepšího než pyro začít hasit. Problém tohoto postupu spočívá v tom, že ačkoliv námi používaná pyrotechnika sama o sobě kouří velice málo, po použití hasicího přístroje se polovina stadionu změní v regulérní udírnu – to že většina lidí (o médiích radši ani nemluvě) si toto neuvědomí, nebo uvědomit nechce, však snad ani není třeba dodávat. Security při svém hrdinsky dementním činu rovněž zasahuje jednoho z fanoušků Komety, který následně celou situaci nějakou dobu rozdýchává před stadionem. Po takto vyhroceném závěru zápase se na stadionu objevují i naši přátelé z PČR, kteří však tentokrát situaci řeší celkem v klidu a pouze nás před stadionem oddělují od domácích.
Celkově však výjezd z naší strany hodnotím po všech stránkách velmi pozitivně, ačkoliv je mi jasné, že především jeho závěr opět inspiruje celou řadu internetových morálních filosofů.
Pyro není zločin!
J.S. Divize Praha
