Na náš první „domácí“ zápas této sezóny jsme si z důvodu prohozeného pořadatelství museli počkat až do doby předvánoční. Návrat na místo, které jsme naposledy opouštěli během čtvrtfinálové série letos v březnu za stavu 2:0 z našeho pohledu, se tedy nakonec uskutečnil až dva dny před Štědrým dnem. Již několik týdnů před samotným zápasem bylo evidentní, že letošní první venkovní zápas na Spartě bude speciální i na poměry našich vzájemných zápasů s tímto pražským týmem – do organizace výjezdu se totiž vložil samotný klub, který na tento zápas vypravil vlakový speciál s názvem „Kometa Express“, na jehož palubě kromě hráčů a realizačního týmu cestovali rovněž zástupci mládežnických výběrů Komety, děti z dětských domovů a v neposlední řadě i ti fanoušci, kterým se podařilo běžně neprodejné lístky do toho vlaku vyhrát. Pro potřeby ostatních fanoušků z Brna byl ovšem rovněž vypraven i druhý vlak, stávající se z šesti vagónů o kapacitě 500 lidí připojených za běžný spoj jedoucí do pražské Libně. Náš klub se navíc rozhodl poskytnout fanouškům vstupenky do kotle na tento zápas jako dárek, námi vybrané prostředky tedy protentokrát neputovaly do pokladny pražského klubu, ale namísto toho byly poskytnuty nadaci usilující o návrat brněnského hokeje tam, kam patří, tedy za Lužánky.
Naše divize již s předstihem do kotle rezervuje téměř třicet lístků, někteří naši členové se navíc rozhodli pro tentokrát dát přednost hlavní tribuně, na kterou bylo možno koupit vstupenky i v klasickém předprodeji. Samotné přípravy na zápas však již nějakou dobu dopředu dávají tušit, že minimálně co se týče velikosti výjezdu, dojde tentokrát k překonání i velmi povedeného výjezdu z letošního února, kdy zápas v O2 aréně sledovalo přibližně 3 000 modrobílých fanoušků. Z pohledu naší divize je však tento zápas speciální ještě v jedné rovině. Na tomto utkání si totiž odbyla premiéru již delší dobu připravovaná divizní vlajka. Pro tuto zástavu o rozměrech 2x1,5 metru jsme zvolili motiv symbolicky otočené dominanty Prahy – tedy Hradčan – uprostřed překryté znakem sdružení Modrobílí a doplněné horním nápisem „Divize Praha“ a spodním „Kometa Brno“.
Ke stadionu jako takovému dorážím přibližně hodinu a půl před zápasem. Opticky v tuto chvíli odhaduji převahu brněnských barev v okolí arény minimálně na 2:1. Na místě ještě několika našim členům předávám lístky na zápas. Jelikož se jeden z našich kamarádů stále nedostavuje a není možné se mu dovolat, po nějaké chvíli usuzuji, že jeho nepřítomnost je způsobena přemírou aktivity nejmenované bezpečnostní složky (tento můj předpoklad se nakonec ukázal jako správný, po první třetině se však na stadion přece jen dostává i on) a proto se vchodem JIH (využívat v O2 aréně tento vchod doporučuji i ostatním, a to z toho prostého důvodu, že se u něj tvoří přibližně desetkrát kratší fronty než před vchodem hlavním) odebírám přímo na stadion. Ve chvíli mého příchodu do hlediště již na ledě probíhá předzápasové rozbruslení, většina ochozů je ale prozatím prakticky prázdná – s výjimkou kotle Komety, který je již půl hodinu před zápasem takřka plně zaplněn a ladí hlasivky na nadcházející zápas. Naši vlajku vyvěšuji na nejbližší volné místo pod naším sektorem. Na místě pochopitelně nechybí ani vlajka UPB, Gioventu Fanatics, vlajka Moravy a několik dalších zástav. Obecně bohužel O2 aréna není pro vyvěšování vlajek místem nejlepším, ale naopak spíše nejhorším, jelikož vlajky vyvěšené pod kotlem zde visí de facto na úrovni mantinelu a jejich viditelnost je tak velmi špatná.
Jedna z nejdůležitějších informací, kterou by měl report z utkání obsahovat, je ta o počtu fanoušků, respektive diváků. Celková návštěva zápasu činí 16 343 diváků, největší aréna v zemi je tedy prakticky vyprodaná a s největší pravděpodobností se jedná o nejvyšší návštěvu celé základní části ročníku 2017/18. Určit, jak velký podíl z tohoto čísla představují hostující fanoušci je poněkud obtížné, jelikož z kotle není pořádně vidět do pater nad námi, celkový počet brněnských fanoušků na tomto utkání tedy odhaduji zhruba na 5000 až 6000 lidí. Kromě kotle a několika přilehlých sektorů, které jsou plně pod nadvládou modrobílých barev, je možno v dolním patře spatřit i několik dalších skupinek našich fanoušků, dvě z nich se dokonce nachází hned vedle kotle domácích (pro tentokrát domácích spíš pouze nominálně než fakticky). Již na první pohled je tady jasné, že se jedná o náš největší výjezd za posledních několik let a nepochybně i o největší výjezd letošní sezony vůbec.
K samotnému zápasu jako takovému: ačkoliv slyším i názory jak to bylo z hlediska kotle špatné, osobně tento názor příliš nesdílím. Ano, během zápasu jsme měli několik slabších momentů, vesměs buď po gólu našeho soupeře či na začátku druhé a třetí třetiny, avšak celkově panuje atmosféra v kotli dobrá, do fandění se zapojují i naše okolní sektory, ačkoliv bohužel ne po celou dobu a ne úplně na sto procent. Náladu v kotli kazí (kromě průběhu utkání) snad jen několik drobných strkanic, ke kterým v jeho průběhu dochází. I tak se však většina lidí supportem očividně baví. Disciplinární komise následně naše fandění, ve kterém pochopitelně nemohly chybět ani tradiční pokřiky proti domácím, oceňuje částkou 5 000 korun.
Co říci k domácím? Možná to, že asi také fandí, alespoň tak soudím dle občasných pohybů rukou v jejich kotli. Za zmínku stojí snad pouze jejich optická prezentace z první třetiny, kdy vytahují choreografii znázorňující sparťanský pohled na evoluci, doplněný o nápis „ Někdo potřebuje urážky, jiným stačí věda“. Smyslem celého díla je ilustrovat přesvědčení o domnělé sparťanské nadřazenosti. Jakým způsobem k tomuto přesvědčení domácí došli, zůstane pravděpodobně záhadou. O nadřazenosti na poli sportovním se u klubu, kterému jsme v posledních šesti letech vystavili hned třikrát stopku v play off, a který se momentálně plácá v bojích o předkolo s týmy typu Mladá Boleslav či Pardubice, dá mluvit opravdu pouze těžko. O nadřazenosti na tribunách se dá u klubu, jehož fanoušci mají problém vyrazit kamkoliv v počtu přesahujícím padesát lidí, a jejichž nejzajímavější venkovní prezentací v posledních měsících je hromadný úprk ihned po skončení zápasu(26.9. v Brně), mluvit ještě méně. Z vědeckého pohledu tedy vskutku nic moc.
Zápas nakonec naše Kometa po relativně špatném výkonu prohrává poměrem 3:2. Dle mého názoru je to velká škoda, jelikož Sparta momentálně rozhodně nepatří ke špičce ligy a k poražení určitě byla i v tomto utkání. Po zápase tedy namísto vítězné děkovačky hráče „zdravíme“ pokřikem „budíček“. Třeba si naši hráči tento pokřik opravdu vzali k srdci, jelikož po Vánocích následují dvě výhry nad Jihlavou a Pardubicemi (psáno 29.12.). Bohužel však nadále platí to, že v O2 aréně jsme nad Spartou v základní části dosud nezvítězili (naše poslední výhra v této aréně v ZČ se datuje do prosince 2014, kdy jsme zde porazili Slavii poměrem 6:4, Spartu jsme naposledy v ZČ venku porazili v únoru 2015 ještě v Holešovicích poměrem 3:2). Další šanci však budeme mít již za několik týdnů, konkrétně 30.1.2018.
J.S. Divize Praha
