Přihlásit | Registrovat
Report: Litvínov - Kometa
Výjezdy Fotogalerie Reporty 18. 10. 2017 13:12

Report: Litvínov - Kometa

Již několik dní po výjezdech do Plzně a Malmö nám letošní nahuštěný říjnový los přisoudil dalšího so…

Již několik dní po výjezdech do Plzně a Malmö nám letošní nahuštěný říjnový los přisoudil dalšího soupeře spadajícího do “pole působnosti” naší divize, a to momentálně poslední celek extraligové tabulky, Litvínov. Na tento zápas vyrážím poněkud netradičně nikoliv z Prahy, avšak ze severočeského Děčína. Navzdory tomu že se jedná o od sebe poměrně nedaleko ležící města, České dráhy neuznaly za vhodné propojit je přímým vlakovým spojením, a tak na cestě musím dvakrát přestupovat, konkrétně v Ústí nad Labem a posléze v Teplicích. Již ve vlaku z Teplic do Litvínova neplánovaně potkávám několik ostatních fanoušků Komety. Jelikož do samotného dějiště zápasu přijíždíme téměř dvě hodiny před úvodním buly, společně se z nádraží k Zimnímu stadionu Ivana Hlinky vydáváme pěsky, načež ještě stihneme navštívit jednu ze stadionu blízkých hospod, kde již čeká několik dalších členů naší divize a řada dalších brněnských fanoušků. K samotnému zimnímu stadionu se vydáváme cca půl hodiny před začátkem utkání. U pokladny si kupuji lístek na stání a jak již je mým zvykem, bez jakékoliv kontroly vstupuji vchodem pro domácí. Když následně (po návštěvě místního v celé republice proslulého občerstvení) procházím do sektoru hostí, vidím, že pořadatelé u přilehlého vchodu selektivně kontrolují právě přicházející fanoušky Komety, avšak to, že u vchodu o několik metrů vedle je možné i s viditelnými modrobílými symboly projít naprosto volně, jim prostě nedochází.

V samotném sektoru hostí poté kromě zástupců místní litvínovské divize potkávám i několik fanoušků přímo z Brna, kteří na tento zápas vážili cestu dlouhou přes 300 kilometrů. Nechybí ani zástupci divize KKF, kteří v sektoru vyvěšují svoji vlajku. Celkově se v sektoru sešlo přibližně 70 příznivců modrobílých barev. Bubnování se ujímá místní junior, který poctivě zvládá celý zápas, v jehož průběhu dokonce několikrát úspěšně rozeřvává pokřik “Vzhůru Brno”. Megafon na dnešním zápase chybí, avšak vzhledem k relativně nízkému počtu lidí to příliš nevadí.

Samotný zápas se bohužel nevyvíjí podle papírových předpokladů, dle kterých by poslední Litvínov neměl pro vedoucí Kometu být žádným soupeřem. Naopak, naši borci v první třetině zaostávají za svými možnostmi, a pouze zásluhou výborného Marka Čiliaka po úvodní dvacetiminutovce prohráváme pouze 1:0. Špatná úroveň naší hry se bohužel projevuje i na našem fandění, na kterém se podílí převážně pouze dolní část kotle, avšak ostatní se spokojují spíše se sledováním zápasu a občasnými urážkami na adresu pánů v pruhovaném. To, že při nepříznivém stavu či špatném herním projevu se obvykle fandí hůře je sice fakt, avšak jenom to, že prohráváme by rozhodně nemělo být vnímáno jako poukázka na nefandění. Vzhledem k průběhu zápasu a našim možnostem volíme spíše krátké a úderné pokřiky, avšak ve světlejších momentech rovněž zpíváme i několik tradičních chorálů.

Na zápas jako takový dorazilo celkem 4045 diváků, litvínovský stadion tedy nebyl zaplněn ani ze dvou třetin, na čemž se jistě podepsala i trvající herní mizérie domácích. Úplně zaplněn není ani domácí kotel, který se během zápasu projevuje spíše podprůměrným supportem, ke kterému se hlavní tribuny přidávají pouze sporadickým tleskáním. Žádnou optickou prezentaci si pro dnešek nepřipravili. V průběhu zápasu se prezentují pouze občasným máváním několika vlajkami. Změna v atmosféře nastává až v polovině třetí třetiny, tedy v momentě, kdy Litvínov střílí dvě rychlé branky a o vítězi se zdá být rozhodnuto (to by ovšem soupeřem nesměl být mistr obratů). Za stavu 3:0 domácí i za podpory sedících diváků fandí naplno (na své poměry) a v místní malé hale se jejich support rozléhá celkem dobře. Naopak náš kotel slaví gól Tomáše Bartejse na 3:1 relativně vlažně – pro většinu lidí se nejspíš jedná spíše o čestný úspěch než o počátek velkolepé stíhací jízdy. Situace se však radikálně mění v 58. minutě, kdy další gól přidává Tomáš Vincour a náš sektor je rázem na nohou a ze všech sil žene naše borce za vyrovnáním, naopak domácí jsou vývojem zcela paralyzováni a prakticky nefandí. V průběhu našeho závěrečného tlaku si říkám, že vyrovnat třikrát během třinácti zápasů stav 0:3 zní příliš dobře na to, aby to byla pravda. O tom že tomu tak není, mne přesvědčuje náš kapitán Leoš Čermák, který půl minuty před koncem třetí třetiny skutečně vyrovnává a tím v našem kotli vyvolává obrovský výbuch radosti. Po zbytek zápasu, který nakonec prohráváme 3:4 na nájezdy, má již naše fandění celkem dobrou úroveň. Co mě jednoznačně překvapuje je to, že většina domácích příznivců opouští své místa ihned po skončení utkání, přičemž se ani neobtěžuje vyčkat na vlastní vítěznou děkovačku. Asi jiná mentalita... My pochopitelně čekáme na konec závěrečného ceremoniálu, načež tleskáme našim hráčům a v poklidu opouštíme stadion. Po zápase se připojuji k ostatním členům naší divize a společně míříme směrem na Prahu.

J.S., Divize Praha