Poté, co se v průběhu února a března na území Evropy objevila nákaza tzv. koronavirem (COVID-19), zareagovala na ni větší část evropských států přijetím restriktivních opatření, která většinou zahrnovala mimo jiné rušení sportovních a společenských akcí. Za oběť jim tak kromě fotbalového eura či hokejového mistrovství světa padlo i play off české hokejové extraligy. Většina obyvatel byla na počátku roku ochotna tato opatření v zájmu zabránění katastrofickým scénářům akceptovat – z důvodu nedostatku informací o tomto novém onemocnění totiž ani samotní odborníci nebyli schopni predikovat jeho budoucí vývoj. Dnes, tedy o několik měsíců později, se však nacházíme v naprosto odlišné situaci. Koronavirus v naší zemi žádnou katastrofu – přinejmenším ze zdravotnického hlediska – nezpůsobil, a to ani po rozvolnění značné části opatření, ke kterému došlo v průběhu května a června, ale naopak citelně zeslábl.

V současné době je veřejné mínění v Česku bombardováno novinovými titulky, informujícími o zvýšených nárůstech pozitivně testovaných osob, přičemž jejich počet se zpravidla pohybuje mezi 200 až 300 případy za den. Tyto údaje – které vzhledem k nedostatku testovacích kapacit pravděpodobně představují pouze menší část reálně nakažených – však mají samy o sobě pouze velmi nízkou vypovídací hodnotu. Proč tomu tak je? V první řadě si musíme uvědomit skutečnost, že naprostá většina nakažených své onemocnění prodělá s velice mírnými či dokonce žádnými příznaky, přičemž počet lidí, u kterých koronavirus v současnosti vyvolá vážnější potíže se neustále zmenšuje. V současné chvíli je dle oficiálních údajů ministerstva zdravotnictví s tímto respiračním onemocněním v českých nemocnicích hospitalizováno pouhých 122 lidí (údaj platný k 18.8.) – tedy přibližně pětina dubnové hodnoty - přičemž toto číslo navzdory rostoucím případům nákazy vykazuje sestupnou tendenci. Počet pacientů v těžkém stavu se pohybuje přibližně kolem dvaceti. Stejně tak u nás došlo k významnému poklesu úmrtí souvisejících s nákazou. K podobnému vývoji nedochází pouze v naši zemi, ale můžeme ho pozorovat i v ostatních státech evropského kontinentu – úmrtnost tak v tuto chvíli dosahuje minimálních hodnot například ve Švédsku, Německu, Itálii, Francii, Velké Británii, Švýcarsku či Rakousku. Ve všech těchto zemích se taktéž radikálně snížil počet hospitalizovaných pacientů. K výraznému poklesu úmrtnosti došlo navzdory nárůstu pozitivně testovaných osob i ve Spojených státech amerických, a to dokonce do té míry, že se koronavirus v jednu chvíli ocitl na hraně samotné definice epidemie – na rozdíl od našich končin, ve kterých se s definicí epidemie koronaviru nikdo neobtěžoval, je totiž status epidemie ve Spojených státech definován primárně na základě úmrtnosti a nikoliv počtu pozitivně testovaných osob. Jak v těchto dnech poznamenal epidemiolog Jiří Beran, zemřelo v České republice z posledních 10 000 pozitivně testovaných lidí 67 osob a koronavirus se tak svou smrtností dostal na dolní hranici běžné chřipky.

Skupina vládních epidemiologů obhajuje současná represivní opatření s poukazem na to, že v podzimním období hrozí „souběh“ několika respiračních onemocnění. Přihlouplí občané posléze dle nich nebudou vědět, jakým konkrétním onemocněním trpí a tato nejistota způsobí v České republice katastrofu, kterou tak odvrátí pouze vládní restriktivní opatření. Tato argumentace však ignoruje nejen skutečnost, že epidemie chřipky zpravidla nastupuje až na samotném sklonku roku, tedy v prosinci, avšak především zcela pomíjí výše popsaný vývojový trend, kterým nákaza koronaviru prochází. Je možné, že v budoucnosti dojde k určité mutaci covidu-19, která mu vrátí dřívější sílu a udělá z něj závažný problém? Vyloučit to pochopitelně nemůžeme. Víme však, že v současnosti se tak neděje a náš zdravotnický systém disponuje dostatečnou rezervou, aby eventuální nový nápor nákazy zvládl. Současná restriktivní opatření se tak ve své většině zcela míjí účinkem – daleko více tak připomínají inscenaci známé pohádky císařovy nové šaty, kdy však před námi namísto obnaženého císaře stojí ve své podstatě neškodný virus, který jsme však neustále nuceni vnímat jakožto smrtelnou hrozbu, ačkoliv to již dávno neodpovídá skutečnosti.